Fotoaparát Mamiya ZE-X alias REVUE X-4M

Společnost Quelle za dobu své existence prodávala pod svými privátními značkami mnoho výrobků, mezi nimiž nechyběly ani fotoaparáty věhlasných značek. A jedním takovým přístrojem je i REVUE X-4M, který vyráběla japonská společnost Mamiya pod označením ZE-X.

Mamiya ZE-X alias Quelle REVUE X-4M byl prvotřídní moderní kinofilmovou jednookou zrcadlovkou zachycující obraz na 35mm film. Fotoaparát patří do série Mamiya Z, ve které fotoaparáty sdílí jak stejné příslušenství, tak i vyměnitelné objektivy, které mají specifický bajonet pro připojení k tělu přístroje. Tělo tvoří kombinace oceli a plastu. Podle toho musíme s přístrojem také zacházet. Rozhodně se nejedná o bytelné outdoorové vybavení.

Zrcadlovka byla představena v září roku 1981 a nabízela v té době světově „nejvymakanější“ cross-over systém. Fotoaparát nabízí několik režimů, automatický, prioritu závěrky, prioritu clony a manuální. Integrovaný mikroprocesor nicméně na základě měření expozice dokáže vyhodnotit, zda jsou uživatelem nastavené parametry logické/správné, a v opačném případě zasáhne svojí automatikou. Tento cross-over systém je samozřejmě možné vypnout jedním posuvným přepínačem.

A protože se jedná o fotoaparát s elektronickou spouští (stejně jako Mamiya ZM; Mamiya ZE a Mamiya ZE-2 mohou pracovat částečně bez baterií), neobejde se bez vložených baterií, které jsou kompatibilní s běžným typem SR44/LR44. Elektronická spoušť ale není jediná část, která vyžaduje napájení elektrickou energií. Fotoaparát obsahuje jak měření expozice, elektromagnetickou závěrku, elektrické ovládání clony, digitální informativní displej v hledáčku a neméně podstatnou záležitost – elektrickou komunikaci s připojeným objektivem.

Pohled na přední část fotoaparátu

Výsostný nápis REVUE naznačuje, že se jedná o řadu fotoaparátů pro řetězec Quelle. Tento nápis byl v případě přístrojů dodávaných do běžné distribuční sítě zcela běžný a logický Mamiya. Samozřejmě i typové označení bylo jiné, tedy místo X-4M MULTIPROGRAM pouze ZE-X. Dalším rozpoznávacím prvkem REVUE X-4M je červený plastový proužek na gripu, který ve mně evokuje pocit, že jde o aparát z pouti. Tím ale veškeré rozdíly týkající se těla přístroje končí.

Při čelním pohledu naši pozornost upoutá hned několik prvků. Ale začněme hezky odleva, tedy z našeho pohledu.

Na poměrně malém gripu, který je částečně polepen červeným plastem, se nachází posuvník s časovou spouští. Časovač můžeme volit z možností 2, 6 a 10 sekund. Po stisknutí spouště je odpočet indikován červenou LED pod horní částí posuvníku a současně se ozývá pípání, které se na poslední dvě sekundy zrychlí. Oproti jiným přístrojům z té doby, kde se časovač ovládal zpravidla páčkou (např. ještě u Mamiya ZE-2), se jedná o vítanou moderní inovaci.

Zvukový signál vychází z mřížky mezi gripem, pokud se tomu tak dá říci, a objektivem. Kromě časovače může být zvuk vydáván také ve spojitosti s modernějšími kompatibilními objektivy s pokročilými vlastnostmi, jako měřením vzdálenosti zaostření, atd.

Na těle bajonetu, asi palec nad „reproduktorem“, se nachází tlačítko paměti expozice. To můžeme využít pro změření a nastavení automatiky na nějakém jiném objektu než který budeme fotografovat. Jednoduše namíříme fotoaparát na nějaký objekt, ukazovákem stiskneme a držíme spoušť do půlky, v tu chvíli dojde k měření expozice a nastavení příslušných parametrů, prostředníkem stiskneme a držíme tlačítko paměti expozice, namíříme na jiný objekt a domáčkneme ukazovákem spoušť. Je to sice poněkud krkolomná operace, ale funguje.

Nyní se dostáváme k vlastnímu bajonetu pro připojení objektivů. Jeho označení je Mamiya Z a není kompatibilní s ničím jiným. To nás tedy velice omezuje, protože jsme odkázáni pouze na několik vyráběných druhů. Nicméně, pro připojení objektivů s bajonetem M42 se využíval speciální Mamiya ZE P Adapter (Mamiya ZE P-Mount Adapter). Avšak při jeho použití nemůžeme používat pokročilé automatické funkce fotoaparátu.

Podíváme-li se obručí bajonetu do těla, uvidíme kromě zrcadla a táhla ovládání clony v objektivu naspodu také množství elektronických kontaktů. Ty jsou využívány právě pro pokročilé vlastnosti objektivů.

Spojení kroužku manuálního ovládání clony na objektivu s tělem přístroje

Kolem spodní části bajonetu je plastová obruč, která slouží pro přenos nastavené clony na ovládacím kroužkem na objektivu do těla fotoaparátu. To je poměrně nevídané. Pokud tedy nastavujeme clonové číslo na objektivu, nenastavujeme žádný mechanický prvek přímo v objektivu jak je tomu běžné, ale o této volbě je informován fotoaparát, který se následně rozhodne, jak s touto informací naloží.

Na pravé straně držáku bajonetu je umístěn mechanický zámek bajonetu. Pokud tedy chceme nasazený objektiv sundat, musíme nejdříve stisknout toto tlačítko. Jedná se ale o běžný systém, který nalezneme i u jiných zrcadlovek.

V pravém horním rohu jsou k dispozici čtyři piny, které můžeme použít pro dálkovou spoušť, nebo pro připojení gripu pro ovládání fotoaparátu levou rukou. V takovém případě se z něho stává fotoaparát pro levorukého fotografa. Grip se zajišťuje šroubem vpravo dole. Na tomto místě je zatočena malá „záslepka.“

Pohled na zadní část fotoaparátu

Zadní část fotoaparátu na první pohled neobsahuje nic neobvyklého. Nalezneme zde klasický optický hledáček a dvířka s okénkem pro vložení identifikátoru filmu utrženého z krabičky.

Dvířka zakrývající film se ovládají běžným způsobem, tedy zatažením za kličku filmového převíječe.

1 – zakrytí hledáčku; 2 – multiexpozice; 3 – vytažení jedné ze dvou rolet při natažení

Po bližším zkoumání uvidíme nalevo od hledáčku malou páčku, kterou je možné spustit roletu zakrývající průzor hledáčku. To je vhodné v případě, že nejsme v době fotografování za přístrojem, a okolní osvětlení by mohlo při expozici pronikat okolo zrcátka až na film. Tento případ může být při použití samospouště, kdy se odběhneme přidat do fotografované skupinky lidí.

Dalším užitečným prvkem je posuvník pro multiexpozici. Při jeho posunutí a natažení spouště dojde pouze k natažení závěrky, nikoli k přetočení filmu. Použití této vlastnosti můžeme nalézt v kreativní fotografii.

Po otevření zadních dvířek fotoaparátu a natahování spouště, můžeme pozorovat, jak se zvedá pouze jedna roletka ze dvou. Druhá se používá až pro expozici. Díky tomuto systému se nemusíme bát měnit objektivy i na přímém letním slunci – dvojicí roletek opravdu žádné světlo neprojde. Samotný systém závěrky nese označení Seiko MFC, a můžeme jej nalézt i u jiných výrobců fotoaparátů z té doby.

Horní část fotoaparátu

Na levé straně fotoaparátu je vidět klasická mechanická klička filmového převíječe. Za její zatažení se uvolní zámek zadních dvířek pro přístup k filmu. Kolem kličky vidíme kolečko se stupnicí.

Aby automatika pracovala správně, je nutné po vložení filmu informovat řídící mikroprocesor o jeho citlivosti. To provedeme lehkým vytažením kolečka po obvodu, a označením příslušné citlivosti filmu bílou značkou. Možnosti jsou od ISO 6 až po ISO 3200. Za kolečko doporučuji netahat silou, protože když jsem dostal svůj přístroj do rukou, byl umělohmotný závit, kolem kterého je  uchyceno, rozlomen.

Automatické nastavení expozice můžeme následně také při samotném fotografování korigovat v rozmezí ± 3 EV v krocích po 1/3 EV. Pokud je kolečko na číslici 0 (nula), musíme pro jeho pootočení stisknout tlačítko na jeho pravé straně, k němuž nás navede bílá linka.

Hned nad tlačítkem aretace EV se nachází posuvník MODE, který nám dovoluje „přemoci“ automatiku i v režimech manuál, priorita clony a priorita závěrky (času). Jeho přesunutím dopředu se na jeho odkryvší se části objeví oranžový nápis FIX. Ten nás informuje o vypnutí systému cross-over.

Středu fotoaparátu dominuje tunel hledáčku a sáňky pro připojení blesku. Mamiya pro tuto řadu přístrojů vyvinula částečně inteligentní/automatický blesk Mamiyalite ZE. Překvapením tedy nejsou další elektronické kontakty v patici.

Napravo od tunelu hledáčku můžeme na kolečku volit expoziční časy a aktivovat automatiku/program priority závěrky – zelené písmeno A. Fotoaparát nám dovolí nastavit časy od 1/1000 až po 8 s, případně B (dokud držíme spoušť, exponujeme). Automatika pracuje s nejdelším časem 22 s. Pokud máme zvolenu automatiku A, je kolečko zaaretováno. Pro jeho otočení musíme stisknout tlačítko těsně vlevo.

Uvnitř nastavovacího kolečka časů se nachází tlačítko elektronické spouště. Jak jsme zvyklí z jiných přístrojů, má dvě polohy. Při polovičním namáčknutí se spustí automatické měření a nastavení parametrů fotografování, domáčknutím fotíme. Protože je tlačítko elektronické, nemůžeme k němu připojit drátovou dálkovou spoušť (elektronickou dálkovou spoušť nebo IR systém připojujeme přes konektor na čele přístroje), ani fotografovat bez baterie – natáhneme, ale nefotíme. Proto nikdy nenatahujte fotoaparát bez baterie, dlouhodobým natažením může ochabovat systém pružin v přístroji.

Natažení závěrky a posunutí filmu se provádí klasickou mechanickou pákou na pravé straně přístroje, kde je i počítadlo snímků resetované otevřením zadních dvířek. Jen pro připomenutí, na zadní straně přístroje pod natahovací pákou se nachází posuvník multiexpozice.

Spodní část fotoaparátu

Nalevo se nachází stříbrný šroub pro připojení motorického převíječe filmu, který s fotoaparátem elektronicky komunikuje přes osm kontaktů vpravo.

Malé černé tlačítko odpojuje mechanismus natahovací páčky v případě, kdy chceme převinout exponovaný film zpět do kazety a následně jej vyjmout.

Ve středu fotoaparátu se nachází stativový závit, který je bohužel nevyměnitelný plastový. Když se dívám na svůj přístroj, kolem malých upevňovacích šroubů jsou malé vlasové praskliny. Asi bych se bál přístroj přišroubovat na stativ s větším a těžším objektivem. Tady si myslím, že mohla být práce návrhářů odvedena lépe.

Hned vedle stativového závitu jsou malá dvířka skrývající dvojici baterií SR44 (Zn/Ag2O za 50 Kč) nebo LR44 (alkalické za 12 Kč). Používám LR44.

Pravé části dominuje kulatá plastová záslepka, kterou využívá motorový převíječ filmu, případně můžeme otvor použít pro nouzové ruční otevření zadních dvířek v případě, že se nám ulomí mechanické klička převíječe na vrchu přístroje.

Hledáček a matnice

Hledáček je jasný, matnice obsahuje Fresnelovu čočku, dálkoměrný klín a prstenec s mikroprismatickým rastrem. Ve spodní části hledáčku můžeme nalézt informace týkající se nastavení parametrů pro aktuálně fotografovanou scénu.

Obrázek je pouze orientační, bohužel lépe se mi pohled do hledáčku nepodařilo zachytit. Sledovaný objekt je opravdu „vzhůru nohama,“ hledáček díky pentaprizmu obraz nepřevrací.

Objektivy

K fotoaparátům řady Mamiya ZE lze připojovat objektivy s bajonetem Mamiya Z, případně můžeme použít Mamiya ZE P Adapter pro objektivy se závitem M42.

Objektivy kompatibilní jsou například Mamiya-Sekor E (elektronické zjišťování parametrů objektivu – minimální a maximální clona), Mamiya-Sekor EF (elektronické zjišťování parametrů objektivu – minimální a maximální clona, vzdálenost zaostření – podle nastavení ostřícího kroužku).

Quelle dodávalo kompatibilní objektivy jako Revuenon MCE a Revuenon MCF. Ostatní objektivy Revuenon nejsou s tímto přístrojem kompatibilní.

Na následujících obrázcích vidíte můj objektiv Mamiye-Sekor E 1.7/50. Bohužel z něho nějaký dobrák vyšrouboval elektroniku, a proto byl objektiv použitelný pouze na „plnou díru.“ Já ho alespoň provizorně „spravil“ silikonovou bužírkou, která natahuje clonu zpět (ano, dost blbě, pružina má jiné vlastnosti). Až budu mít nějaký jiný, funkční, nechám si tento pro makro (podobně jako se používá starý Helios 44M-2).

Cross-over systém

Jak jsem zmínil na začátku článku, Mamiya ZE-X představila světově nejpokročilejší elektronický systém měření EV a následné automatické nastavování parametrů, kterému se ze všech konkurentů přibližovala snad jen Leica R4. Těmi ostatními konkurenty byly v té době Canon A-1, Canon AE-1 Program, Minolta X-700, Konica FP-1 Program, Nikon FG či Fujica AX-5.

Na následujícím obrázku je programová automatika právě Mamiya ZE-X v porovnání s Leica R4. Zdrojem grafu je časopis Popular Photography z července roku 1982.

Popular Photography 1982/7 (july) page 86

Automatický cross-over systém lze deaktivovat přepínačem na horním panelu mezi voličem ISO/kompenzací expozice a hledáčkem.

Recenze

Popular Photography 1982/3 (březen)

(vynechány stránky s reklamami a informacemi vztahující se k jiným fotoaparátům)

Popular Photography 1983/12 (prosinec)

(vynechány stránky s reklamami a informacemi vztahující se k jiným fotoaparátům)

Modern Photography 1980/4 (duben)

Obrázky z Modern Photography se vztahují k fotoaparátu Mamiya ZE, ale lze je do určité míry použít i pro ZE-X. (zdroj)

Cena

Fotoaparát Mamiya ZE-X se samozřejmě v jednotlivých zemích prodával za různou cenu.

  • USA: $180
  • Německo (Quelle): 510 DM

V dnešní době se ceny na aukcích pohybují v přepočtu od 50 Kč až po těžko uvěřitelné tisíce (prodejce zkouší, zda se někdo nechytne). Reálná cena, kdy lze o koupi uvažovat (bez poštovného) v případě plně funkčního fotoaparátu, je mezi 200 Kč až 350 Kč bez objektivu, v případě setového objektivu může být navýšení ceny o 50 Kč až 250 Kč. Chceme-li jiný než setový objektiv, musíme sáhnout pro 150 Kč až 400 – 700 Kč za vzácnější typ. Pokud tedy narazíte na ceny přesahující řekněme 600 Kč (stále bez poštovného), raději vyčkejte na další příležitost. Jedná se o velice kvalitní fotoaparát, ale pokud vám zrovna ten jeden nechybí do vaší sbírky, a chcete pouze fotografovat, vyčkejte, nebo zakupte něco jiného. Ač je to asi nejlepší 35mm přístroj značky Mamiya (specialista na středoformát), o nějakém kultovním přístroji nemůže být řeč. Ono se pozdější servisování takového přístroje může velice prodražit, jelikož stáří fotoaparátu se chtě nechtě projevuje na jeho výdrži, a náhradních či zaměnitelných dílů už prakticky není – leda bychom měli několik přístrojů schovaných právě za tímto účelem, což je zajisté nesmysl.

Úmyslně jsem zmiňoval ceny bez poštovného. V opačném případě bychom měli cenu fotoaparátu o cenu poštovného ponížit, abychom se dostali na nějakou rozumnou úroveň. Z toho důvodu se vyhýbejte sice lákavým nabídkám na eBay, ale s cenami poštovného od 250 Kč až po 1200 Kč a více.

Napsat komentář