V článku Solargrafie – jak se fotí pohyby Slunce po obloze jsem se krátce zmínil o zaznamenávání denních pohybů Slunce po obloze a výrobě solargrafu. Nyní následuje pokračování s ukázkou reálných výsledků postaveného zařízení.

Záznam pohybů Slunce se tvořil nerušeně od podzimní rovnodennosti 23. 9. do přibližně zimního slunovratu ~ 24. 12. Přibližně proto, že zimní slunovrat připadl na 21. 12., nicméně filmovky s úlovky jsem odebral až na Štědrý den, tedy 24. 12.

Musím se přiznat, že jsem byl plný očekávání. Důvod je zřejmý – byly to mé první pokusy solargrafie. Není se ale čeho obávat. V případě neúspěchu fotografický materiál skončí v odpadkovém koši.

Výsledek potvrdil mé představy a získaný materiál se zdál být v očekávaném stavu.

Následující podrobnější popis se bude vztahovat na jednu z mých vytipovaných lokalit – Počapelský rybník.

Počapelský rybník

První obrázek zachycuje oskenovaný fotografický papír bez jakýchkoli úprav. Jsou zde patrné různé „šmouhy“, které je nutné přetvořit do graficky více vypovídajícího stavu. K tomu můžeme použít jakýkoli inteligentnější prohlížeč obrázků (XnView Classic) nebo grafický editor (GIMP).

Vzhledem k tomu, že se jedná o negativ, musíme obrázek invertovat. V tomto stavu můžeme rozpoznat zachycenou scenérii. Pokud se s úpravami nechceme dále zabývat, použijeme automatizovaných funkcí, jako jsou normalizace, vyvážení, atd.

Já úpravy pojal svědomitěji a vzal si kromě inverze na pomoc i vytažení barev křivkami a změnu úrovně jednotlivých složek. Pokud se podíváme pozorněji, uvidíme kolem větví stromu silné stíny. To je záznam listí, které bylo na větvích narostlé před umístěním solargrafu, a které během podzimu opadalo.

Předposledním obrázkem je fotografie výhledu solargrafu pořízená telefonem Motorola XT910 (FOV cca 60°).

Obrázkem posledním je upravený snímek ze solargrafu s vloženou fotografií z mobilního telefonu. Tuto kombinaci jsem vytvořil pro získání představy o rozdílném zorném poli obou zařízení.

Ostatní solargrafy z „vrhu“

Následující galerie obsahuje další solargrafy z ostatních čtyřech lokalit. A protože jsem byl s jejich digitalizací nedočkavý, jsou na některých zřetelně viditelné mapy ze zvlhlého fotografického papíru (po uschnutí již na materiálu nejsou, ale zveřejňuji je pro představu). Na místech, které nebyly chráněny před nepříznivým počasím střechou nebo stromy, se do solargrafů dostala skrze miniaturní dírku vlhkost. Žádný z těchto obrázků mi nepřipadal nikterak zajímavým, aby stálo za to použít sofistikovanějších úprav než je normalizace.

Závěr

Jedním slovem – úspěch.

Na internetu je při popisech zpracování fotografického papíru důrazně nabádáno k rychlému a jednorázovému oskenování materiálu. Mohu ale s klidným svědomím napsat, že i po několikátém procesu digitalizace je fotografický papír stále čitelným – k určité degradaci kontrastu vlivem osvětlení ale opravdu dochází, nicméně se nejedná o nikterak kritickou záležitost. Přeci jenom o žádnou kvalitní fotografii s jemnými detaily a plně barevnou škálou se nikdy jednat nebude. Proto také používáme starý prošlý fotografický materiál nevalné kvality, často uchovávaný po několik desetiletí v ne zrovna přívětivém prostředí (skříně, půdy, garáže, sklepy).