Když jsem se před více než rokem stal radioamatérem, napadlo mě vytvořit nějaký dokument, který by obsahoval nejdůležitější poznámky, jenž by mi ulehčily komunikaci s ostatními. Jaká terminologie se tedy v běžné komunikaci používá a které informace si během relace radioamatéři vyměňují? Nepochybně nejdůležitějším údajem je identifikace účastníků relace. Každý radioamatér má od místní autority/regulátora (v ČR je to Český telekomunikační úřad) přidělenu volací značku specifikovaného formátu (vyhláška č. 155/2005 Sb., o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány). Podle prefixu lze poznat zemi, kde je konkrétní radioamatér registrován (pro ČR je to „OK“ a „OL“). Na začátku, během a na konci relace musí být jednotlivými účastníky tato značka uváděna. To platí pro veškeré druhy provozu – telefonie (hlas), telegrafie (morse) nebo datový přenos (paketový provoz).
Během komunikace si radioamatéři vyměňují nespočet informací o vysílacím zařízení, síle a kvalitě přijímaného signálu, počasí a lokality, ze které vysílají. Tato lokalita se označuje jako QTH (o „Q“ kódech dále). Identifikace lokality obsahuje zpravidla název města, kopce, případně státu a tzv. lokátor. Lokátor je jednoduše textový řetězec, který identifikuje určitý čtverec na Zemi. Koordinační systém, který byl navržen právě pro potřeby radioamatérů, se nazývá Maidenhead Locator System a byl představen v roce 1980. K identifikaci slouží čísla a písmena. Např. JO70FC („josef otakar sedum nula františek cyril“) označuje lokalitu Praha Holešovice. Princip je takový, že na Zemi je aplikována pomyslná mříž. Ta je rozdělena na menší, atd. Jednotlivé čtverce definuje vždy dvojice symbolů. První zeměpisnou délku, druhý zeměpisnou šířku. V dnešní době existuje nespočet aplikací pro chytré telefony, které dokážou dle GPS souřadnice vypočítat správný lokátor.
Již jsem zmínil kód QTH. Q kódy jsou mezinárodní standardizované třípísmenné textové řetězce, které se používají pro zkrácení relace. Nejčastěji se používají v telegrafním provozu, nicméně lze je použít i v telefonii. Mimo radioamatérskou komunikaci se Q kódů používá např. v letectví.
Informace o síle a kvalitě přijímaného signálu jsou důležitou součástí komunikace. Této části se říká výměna reportů. V telegrafii se používá systém RST (čitelnost, síla, tón). Pro telefonii identifikujeme pouze pomocí RS (čitelnost, síla). Na základě tohoto reportu může vysílající stanice korigovat vysílací výkon, přetáčet anténní systém nebo jemně doladit vysílací kmitočet. Pokud tedy v provozu uslyšíme 59 (vyslovuje se jako „PĚT DEVĚT“, ne „padesát devět“), znamená to dokonale čitelný a mimořádně silný signál.
Tímto jsem prozradil nejdůležitější informace, které si radioamatéři v rámci relace vyměňují. Je poměrně důležité při komunikaci vědět, co který termín znamená. Samozřejmě není problém se protistrany zeptat na přesný význam.
Tahák
Abych si ulehčil začátky a měl dobrý pocit z toho, jak všemu při komunikaci rozumím, vytvořil jsem si malý tahák. Ten obsahuje mapu ČR s jednotlivými lokátory (přesněji identifikacemi čtverců), hláskovací tabulku (volací značky lokátor a další informace se zpravidla hláskují – např. OK3ZB mohu vyslovit jako „ó ká tři z b“ nebo raději „otakar karel tři zuzana božena“, případně anglicky „oscar kilo three zulu bravo“), klíč pro morse (telegrafii), RST systém, Q kódy a nějaké další informace (legislativu, kmitočty pro 2 m a 70 cm). Vytvořeny jsou dvě verze. Tou první je oboustranná A4, druhou jednostranná A3. A3 je nicméně neobsahuje např. Q kódy.
Mapy prefixů volacích značek
Pokud máme oprávnění HAREC, budeme pravděpodobně ve spojení s mnoha jinými radioamatéry nejen v Evropě, ale po celé Zemi. Podle již zmiňovaného prefixu volací značky můžeme na mapě jednoduše přehledem zjistit, na jakou vzdálenost naše komunikace probíhá. Pro takový účel mám k dispozici soubor map se všemi dostupnými volacími značkami. Tyto mapy jsem používal i při přípravě na zkoušky pro získání oprávnění.
Etika a provozní postupy – hamspirit
Radioamatérská praxe přináší i mnohá úskalí. Pro zvládnutí komunikačních návyků a postupů, sepsali John Devoldere ON4UN a Mark Demeuleneere ON4WW dokument, který pomůže v mnoha situacích. Tento dokument by si měli přečíst nejen zájemci o problematiku, ale i staří ostřílení mazáci, kteří po létech praxe bohužel zapomněli na mnoho z uvedeného.
Etika a provozní postupy pro amatérské rádio
Legislativa
156/2005 Sb., Vyhláška o technických a provozních podmínkách amatérské radiokomunikační služby
105/2010 Sb., Vyhláška o plánu přidělení kmitočtových pásem (národní kmitočtová tabulka)
155/2005 Sb., Vyhláška o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů
157/2005 Sb., Vyhláška o náležitostech přihlášky ke zkoušce k prokázání odborné způsobilosti k obsluze vysílacích rádiových zařízení, o rozsahu znalostí potřebných pro jednotlivé druhy odborné způsobilosti, o způsobu provádění zkoušek, o druzích průkazů odborné způsobilosti a době jejich platnosti
127/2005 Sb., Zákon o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích); např. hlava sedmá – Správní delikty, § 119 – Přestupky; čl. 7 – pokuty
40/2009 Sb., Trestní zákoník
Listina základních práv a svobod, hlava druhá, oddíl první, článek 13
426/2000 Sb., Nařízení, kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení
483/2002 Sb., Nařízení, kterým se mění nařízení vlády č. 426/2000 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na rádiová a na telekomunikační koncová zařízení
251/2003 Sb., Nařízení, kterým se mění některá nařízení vlády vydaná k provedení zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů
ČTÚ, Plán využití rádiového spektra
CEPT T/R 61-01, Užití stanice v členských zemích CEPT
Mezi nejdůležitější předpisy, které byly zrušeny bezesporu patří:
151/2000 Sb., Zákon o telekomunikacích a o změně dalších zákonů