Telekomunikační systémy představují velkou možnost komunikace mezi účastníky prakticky po celém světě. Ať v Evropě, Americe, Asii, Africe či na pólech, všude je možné využít moderní technologie a připojit se na internet, zavolat známým, vyřídit obchodní záležitosti nebo jen poslat krátkou textovou zprávu. Takové jsou možnosti dnešní moderní doby. Současně však tyto globální technologie přináší množství rizik, která je při výstavbě systémů, ale i běžné komunikaci prostřednictvím těchto technologií brát v úvahu. Tato rizika jsou dána především snahou zajistit standardizovaný přístup všech zúčastněných, a také požadovaná otevřenost dříve uzavřených proprietárních systémů
Vlastní telekomunikační systém je možné rozdělit na několik částí. První z těchto částí je rádiová přístupová síť, dále část označovaná jako core network a část IT vybavení, kam spadá i obsluha infolinek a odhalování podvodů. Obrázek zobrazuje schéma běžného telekomunikačního systému využívaného pro síť GSM.

Rádiová přístupová síť je jediný bod, kde je telekomunikační účastník v přímém kontaktu s celou telekomunikační sítí, a to prostřednictvím svého mobilního telefonu (ME). V tomto místě je přenos dat k vysílací stanici (BTS) prováděn pomocí rádiového přenosu. Tento přenos je zabezpečení díky algoritmu A5/3. Tento algoritmus je proudovou šifrou využívající kombinaci třech lineárních registrů dovolující využívat až 348 bitů dlouhé rámce. Celý přenos zabezpečují tzv. bursty, což je obdoba packetu v IP sítích. V této fázi přenosu je šifrována pouze část dat. Z návrhu systému GSM se šifrování využívá u hovorů a volitelně pro data. Signalizace, která je potřeba pro komunikaci mezi mobilním telefonem a zbytkem rádiové sítě šifrována není. Po tomto signalizačním kanálu jsou přenášeny i krátké textové zprávy (SMS). Datový přenos (GPRS/EDGE) nebývá zpravidla šifrován, místo toho se doporučuje využívat technologií jako je VPN nebo SSL přímo uživatelem telekomunikačních služeb. Na BTS se provede dešifrování signálu, který je dále směrován do řadiče základnových stanic (BSC). Tento prvek slouží pro řízení BTS a komunikace telekomunikačního systému a ME. Na vlastních datech, hovorech nebo SMS se již neúčastní. Hovory jsou dále zpracovávány až elementem TRAU, který provádí kódování hovorových kanálů systémy HR, FR a AMR tak, aby byla efektivně využita drahá přenosová kapacita mezi TRAU a BTS.
Další zastávkou je ústředna (MSC), kde jsou hovorové kanály směrovány přes další ústředny správnému adresátovi ve stejné mobilní síti, nebo přes hraniční ústřednu (GMSC) síti jiného operátora (PLMN). V ústředně také dochází k oddělení signalizace (SS7#7) a směrování do centra krátkých textových zpráv (SMSC). V dnešní době je signalizace směrována přes elementy SRP. Následující generace mobilních sítí již nebudou obsahovat tyto prvky, ale budou postaveny kompletně na technologii IP.
Dohled nad všemi elementy systému GSM má za úkol OMC, což je skupina serverů starající se o event management, state management a configuration management . Dohledový systém OMC je v režii oddělení označovaného jako OMC, NOC případně SMC či FMC.
Poslední část telekomunikační sítě tvoří IT systémy, kde následně probíhá účtování služeb (Billing), řízení zákaznických potřeb (Customer Care) a odhalování podvodného jednání (Fraud Detection).
Z hlediska informační bezpečnosti je na celý telekomunikační systém včetně IT části nahlíženo jednotně, byť je založen na standardech ITU-T. Z pohledu ISMS existuje již zmíněný standard ISO/IEC 27011, který se přímo zabývá telekomunikačními sítěmi a je navržen právě ve spolupráci ITU.